Rožďalovické mosty

Často chodíme nevšímavě kolem staveb, které nám dlouhá léta poctivě slouží, aniž bychom uvažovali o jejich historii. A přece představují množství lidské práce a důvtipu a samozřejmě i značné finanční náklady.

most-k-zidaku

Třeba mosty přes naši Mrlinu (dřívější razítko užívá úředního názvu „Rožďalovice nad Trnavou“). Původní mosty byly dřevěné, a to dva z náměstí k dnešnímu nádraží. Procházelo se k nim dřevěnou „bydžovskou“ branou, která však v 19. století shořela při velkém požáru. První most stával hned u města přes staré řečiště Trnavy, druhý, zvaný zátopní, pro případ velké vody asi o 200 m východněji. V Zámostí byl dřevěný most postaven v roce 1843, protože tudy vedla cesta do panského dvora dokončeného už v roce 1836. Na obou mostech se původně vybíralo mýto, ale ještě před koncem poloviny 19. století bylo zrušeno.

Nynější most v Rožďalovicích je právě v místech záplavového mostu nad novým korytem regulované řeky. Po delším úředním jednání a řízení i potřebných přípravách bylo v roce 1936 započato s regulačními pracemi. Jak tyto práce probíhaly, je obšírněji uvedeno v Pamětním listě, jehož opis je uveden také v městské kronice, z níž čerpám tyto zprávy. Oba mosty, rožďalovický i zámostský, se stavěly současně s regulací reky. Dílo prováděla podnikatelská firma Jindřich Moravec z Prahy za účasti ministerstva zemědělství, zemského úřadu v Praze a okresního úřadu v Jičíně. Projekt vyhotovil ing. Vojtěch Čechovský v Jičíně, regulační plány ing. Josef Marek ze zemského úřadu. Jmenovitě je uvedena také odpovědnost za vrchní dozor, technické práce, provedení plánu, administrativu, účetnictví a nechybějí ani jména mistrů.

Stavba rožďalovického mostu začala zkraje června, dokončena byla v posledních dnech července. Dne 19. srpna za účasti zástupců úřadů a odborníků byl vyzkoušen: průhyb po odstranění dřevěných podkladů činil necelé 4 mm a téhož dne byl odevzdán most veřejné dopravě k užívání. Od původního starého mostu je vzdálen více než o 30 m. Mimo uvedené mosty – rožďalovický a zámostský, který je proti původnímu také posunut o 8 m k jihu po toku řeky, byly postaveny dva menší, hospodářské, a to v Obůrce za starý dřevěný a za dřevěnou lávku asi uprostřed Zámostí. Všechny mosty jsou železobetonové, délka všech je po 13 m. Největší šířku má rožďalovský – 10 m s vozovkou 5,5 m.

Na regulaci řeky, která začala v dubnu 1936 a pokračovala do podzimu 1937, na stavbě jezu a cukrovarnického náhonu pracovalo pravidelně asi 95 dělníků, při stavbě mostu asi 50 dělníků. Pracovalo se ve dvou směnách, od 5 do 12 hodin a od 13 do 20 hodin. Hodinová mzda činila 2 Kč 65 h, stávek dělníků nebylo žádných, kázeň, ochota k práci byly uspokojivé – poznamenává kronikář. Místní občanstvo radostně vítalo naléhavou úpravu řeky, i když ho čekala úhrada v podobě daňových přirážek. Náklad na oba mosty se rovnal 298 494 Kč, regulace podle rozpočtu asi 1 600 000 Kč. Ministerstvo zemědělství hradilo 50 %, zemský úřad 25 %, Rožďalovice 20 %, ministerstvo sociální péče a okresní úřad v Jičíně se podílely na úhradě po 2,5 % nákladů.

Na konec něco o Pamětním listě. Sepsali ho kronikáři města, přiloženy jsou kovové peníze tehdy platné, tj. 5 h, 10 h, 20 h, 25 h, 50 h, 1 Kč, 5 Kč, 10 Kč, 20 Kč, dále 25 fotografických snímků významnějších částí a objektů v Rožďalovicích a také starých mostů nahrazených novými, tři výtisky různých deníků. Vše je vloženo do důkladné měděné schránky, která byla zaletována a zazděna pro paměť budoucích časů 31. srpna 1936 do pilíře mostu zámostského. To proto, že rožďalovický byl dán do provozu dříve a na Pamětní list se zapomnělo. Listina je opatřena podpisy: Josef Kořínek (starosta Zámostí), František Honzák (starosta Rožďalovice), Josef Havelka (vrchní strážmistr v. v. a kronikář města Rožďalovic), František Havlík (učitel v. v. a spolukronikář). Památka tato zazděna – od města vzato – v předním levém pilíři mostu zámostského.

V listině se rozebírá současná situace domácí i zahraniční a v předtuše války je vysloveno přání klidného a mírového života v naší vlasti. Končí slovy: Nechť zub času hlodá na tomto mostě a žádnému ničivému násilí nebudiž vystavován, aby dlouhá léta svojí pevností vzdoroval a po mnoho generací lidských byl uchován.

A tak naše mosty slouží již více než půl století.

Jaromír Sládek
(uveřejněno v srpnu 1989,
Rožďalovicko, č. 105, s. 4–5)

Příloha